DNES VYCHÁZÍ TROJICE.

MOJE NOVÁ KNIHA.

9. prosince 2020.
Podívejme se nejprve na tiskovou zprávu.

Tolik tedy tisková zpráva. Práce na knize začaly již v roce 2017. Než byly dohodnuty všechny náležitosti, mohl jsem zatím fotografovat exteriery. Téměř každý den jsem jezdil na Mělník a čekal na výjimečné světlo a počasí. Většinou jsem se vracel s prázdnou, jen málokdy se podařilo. Tak vznikl například snímek Východ Měsíce nad zámkem, který najdete na stranách 98 – 99, nebo bouřlivá noc na stránkách 12 – 13.



Co se týče interierů, byla zde některá omezení, se kterými bylo třeba při plánování počítat. V kostele se měla začít opravovat střecha, což znamenalo nejen konec fotografování z venku, ale především uzavření interierů. Na radnici bylo zase třeba vyměnit kompletní elektrické rozvody, což opět vylučovalo fotografování v interierech.

Začal jsem tedy v kostele. Chrám sv. Petra a Pavla se nezdá být z venku příliš veliký, ale když vstoupíte dovnitř, až se vám zatají dech.



Z počátku nejvíce času zabere chození. Nejlépe úplně všude, kam jen lze. Je třeba najít místa pro budoucí záběry. Pak začnou vlastní světelné a kompoziční zkoušky, jakési náčrty, ze kterých se potom vybírají ty nejpůsobivější.

Ústředním místem každého katolického kostela je hlavní oltář. Ten zdejší je z roku 1750, samozřejmě byl mnohokrát upravován. Oltář je obklopen okny a fotografuje se vlastně v protisvětle. Proto je na většině běžných snímků buď správně exponován a okolo jsou vypálené bílé plochy, nebo se naopak utápí ve tmě a okna jsou dobře. Častý je také průměr, tedy všechno špatně. Takový výsledek byl ovšem nepřípustný. Měl jsem představu, aby vlastní oltář zářil, obklopen okny, za kterými jako by již začínal klesat soumrak. Nakonec se vše podařilo, fotografii naleznete na straně 39.

Nejsilnějším zážitkem však bylo fotografování kostelní věže. Jak je uvedeno již v tiskové zprávě, zpočátku jsem téměř nevěděl, kde začít, tolik inspirace a působivých záběrů zde bylo. Věž je v létě přístupná veřejnosti, možná jste se zde byli podívat a tak si nyní říkáte, co je na ní tak zvláštního. Jenže zatímco vy jste zde mohli být jen ve dne, pouze za denního světla, já mohl na věž kdykoli a tak jsem zde prožil nespočet západů i východů Slunce, právě tak i hvězdných či oblačných nocí. Pohled na řeky, horu Říp a na město z výšky ve chvílích, kdy je pohyb slunečního kotouče téměř viditelný, kdy se každou minutou mění barvy, stíny, kontrast, jsou pro fotografa nesmírně silným zážitkem.

V interieru věže jsou další, nesmírně zajímavé objekty. Schodiště, stroj věžních hodin a především – zvony. Jsou tři, jmenují se Petr a Pavel, Václav a Ludmila a Anežka a Zdislava. První jmenovaný je opravdu obrovský, všechny jsou nádherné a bylo mi u nich moc dobře. Jako by byly živé, tak silnou atmosféru vytvářely. Jejich fotografování bylo nesmírně náročné, neboť je kolem jen velmi málo místa, i za jasného dne pouze mírné šero a světlo zvenčí (v kontrastu velmi intenzivní) proniká škvírami v dřevěných žaluziích, které zakrývají nezasklená okna. Otevřít jsem zkusil jednu, ještě, že jsem to udělal opatrně. V této výšce již téměř stále a mnohdy velmi silně fouká a tak mě náraz průvanu málem shodil ze schodů. Bylo tedy nutné nechat žaluzie zavřené a zvládnout ten obrovský dynamický rozsah světel a stínů. Fotografie zvonů jsou na stránkách 22 – 25.



O fotografování kostela bych mohl psát ještě dlouho, ale to by vydalo na další knihu. Pojďme tedy na zámek.

Interiery Zámku Mělník jsem fotografoval přibližně v pořadí, jak je procházejí návštěvníci při prohlídce. Na rozdíl od nich jsem se však nemusel držet jen ve vymezeném, poměrně úzkém koridoru, ale mohl jsem zcela všude. Ozdobná lana a jejich stojánky bylo nutno vždy odstranit, poté místnost mnohdy i poměrně zásadně přearanžovat, fotografovat a vše zase uvést do původního stavu (což jsem možná nemusel, ale nechtěl jsem nikomu přidělávat práci). Fotografoval jsem v zimních měsících, kdy teploty v nevytápěných komnatách a sálech klesají pod nulu. Teplé ponožky a boty byly zcela nutné, jinak nebylo možné v zámku pracovat déle, než dvě hodiny. Je to dáno především tím, že dlouhou dobu stojíte na jednom místě a děláte jen zcela nepatrné pohyby, které samozřejmě nikterak nezahřejí.

Jako ve většině historických interierů, i zde je oken poměrně málo a osvětlení místností tudíž sporé. Pro interiery zámku tak platí přesně to, co jsem psal již o oltáři. Včetně fotografování v protisvětle. Buď zcela bílé, přesvícené plochy oken a okolí, nebo komnata ponořená do tmy. Takové snímky by ovšem byly zcela k ničemu. Bylo tedy nutno opět použít skládání expozičních řad a následně náročných lokálních úprav. Níže (v knize na stránkách 102 – 103) umístěná fotografie velké ložnice Jiřího Kristiána Lobkowicze je toho důkazem.



Jak jsem již uvedl, měl jsem možnost být zcela všude, ne jen v návštěvníkům vymezených prostorách. Tím se ovšem všudypřítomný vzácný porcelán a sklo náhle ocitly v ohrožení, nechráněny ozdobnými lany. Byl jsem si velmi dobře vědom nevratných následků sebemenšího neopatrného pohybu. Nicméně jak jsem se soustředil na fotografování, dařilo se mi stále hlídat i vše kolem sebe a tak se nakonec nic zlého nepřihodilo. V některých komnatách to nebyl problém, ale například v dětském pokoji nebylo mimo průchod pro návštěvníky prakticky k hnutí. Na stránkách 106 a 107 naleznete ukázku jednoho z krásných, vzácných předmětů a také dětský pokoj kde se, obklopen celou řadou dalších, nachází.



I o zámku bych mohl hovořit ještě dlouhé hodiny. Velká jídelna, velký sál s mapami a vedutami, rozsáhlé vinné sklepy, ... v knize vše najdete. A my se nyní půjdeme podívat na mělnickou radnici.

Kromě již výše zmíněné rekonstrukce elektřiny, která stanovila pevné datum, kdy musely být fotografie interierů hotové, bylo organizačně, produkčně i výtvarně nejnáročnější fotografování tzv. Mělnického pokladu. Ve výše uvedené tiskové zprávě se o něm již píše. Vstupní podmínky pro fotografování pokladu připomínaly tak trochu onen pověstný gordický uzel. S tím rozdílem, že zde žádné jednoduché a snadné řešení nebylo. Posuďte sami:

• Poklad je velmi dobře zabezpečen. Pokud je z tohoto zabezpečení vyjmut, hrozí vysoké riziko loupeže. Hodnota předmětů je nevyčíslitelná.
• S jednotlivými předměty je třeba manipulovat co nejméně a co nejdříve je vrátit zpět na jejich místa.
• Předměty nemohou opustit radnici. Je tedy třeba v interierech nalézt místa, kde je bude možné důstojně a kvalitně vyfotografovat.
• Místa pro fotografování si není možné předem připravit, neboť nelze posoudit, jak na nich bude daný předmět vypadat.
• S předměty je možné manipulovat jen v textilních rukavicích, které ale po hladkém povrchu vzácných kovů nepříjemně kloužou, hrozí pád předmětu.

Tím však v nejmenším nechci říci, že by mi snad někdo něco nařizoval nebo dokonce zakazoval. Naopak. Vedení města v čele se starostou mi vyšlo po všech stránkách vstříc a projevilo velkou důvěru, které si velice vážím. Fotografování bylo nesmírně náročné, ale podařilo se a tak si v knize na stránkách 148 – 155 můžete nyní celý Mělnický poklad podrobně prohlédnout.

Tolik k jednotlivým částem. Co se týče uměleckého záměru celé knihy, původně v ní mělo být podstatně více obrazů a jen trochu textu. Ten měl pojednávat o jednotlivých fotografiích a být spíše lyrický než odborný. Nakonec je poměr obrazové a textové části přibližně půl na půl, na druhé straně se zase dozvíte mnoho zajímavého z historie všech tří pamětihodností.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří se na vzniku knihy podíleli. Tedy především starostovi Mělníka Ctiradu Mikešovi, bez kterého by tato kniha nevznikla. Dále Zuzaně Syrové, vedoucí odboru školství a kultury, za její vstřícnost, pochopení a vždy ochotnou pomoc. Velmi děkuji. Dále autorům textů, především Jaromíru Tůmovi, jehož pojetí se nejvíce přiblížilo původnímu záměru. Děkuji faráři chrámu sv. Petra a Pavla, P. Jacku Zyzakovi a majiteli Zámku Mělník Jiřímu Lobkowiczovi. Za vynikající tisk a knihařské zpracování děkuji všem zúčastněným pracovníkům Tiskáren Havlíčkův Brod a zejména Aleně Wasserbauerové.

Trojice je dokončena. Dlouhá, nesmírně náročná pouť je u konce. Přejme nové knize, aby lidem ukázala krásy královského věnného města a přivedla je do jeho ulic. Aby tak mohli sami prožít atmosféru Města nad Řekami:

© Martin Mojžíš, 2020.
Fotografie: © Martin Mojžíš, 2017 – 2020.

►Na začátek článku.
►Přehled všech článků.
►Úvodní stránka.
►Mapa stránek.