Martin Mojžíš / atelier umělecké fotografie a grafiky.

NÁVŠTĚVNÍ KNIHA.

VAŠE PŘÍSPĚVKY.

Jméno
E-mail
www


   Příspěvek
  Kolik je sedm a sedm?

  1. 22. června 2016 - 08:30
  2. Roman Marel

  3. Plno snímků podexponovaných, tvorba nudná a opravdu nehezká. Navíc jak může někdo vydávat za umění fotit památky přičemž na záběru jsou lidé?? Dokonce i máznutí v jednom případě: ,,mladý pár s kočárem".

    1. 22. června 2016 - 21:04
    2. Martin Mojžíš

    3. Škoda, že jste stránky prohlédl jen povrchně a nenechal fotografie hovořit ke svému srdci. Pak byste totiž vycítil, že podexpozice je záměrná, kdy je cílem tlumenější podání nebo těžší atmosféra. Pokud hledáte snímky, které vás z vaší nudy vyvedou a "pobaví vás", pak jste opravdu na špatné adrese. Fotografie památek se vyskytují ve fotobance, nejde tedy o uměleckou fotografii. Nicméně i kdyby to byla umělecká fotografie, pak vězte, že lidé jsou v tomto žánru zcela běžní :-)) Lehké pohybové rozostření při chůzi je záměrem, který dodává snímku dynamiku, pokud byste si jej prohlédl jen trochu pozorně, zjistíte, že zbytek fotografie je ostrý jako břitva. Příště, než někam napíšete něco takového, bylo by dobré trochu se nad sebou zamyslet. Třeba, zda o fotografii vím tolik, abych se mohl pouštět do takovýchto soudů. Ostatně celý příspěvek působí spíše dojmem vylévání si jakési frustrace nebo vzteku, objektivní kritika totiž vypadá zcela odlišně.

    1. 23. června 2016 - 12:48
    2. Roman Marel

    3. Dobrý den,
      omlouvám se, máte pravdu, když se pozorně zadívám, tak vidím tu krásu.Ano, psal jsem ve vzteku, protože jsem zprvu v tom nic nenacházel. Několik fotografií se mi líbí, když se pozorně zadívám, ale přiznám se, že hodně fotografiím prostě nerozumím. Kde je podle Vás hranice mezi ,,normální" a uměleckou tvorbou? Jak to rozlišit?

    1. 24. června 2016 - 04:13
    2. Martin Mojžíš

    3. Pokud myslíte první dvě věty ironicky, bude asi nejlépe, když to celé ukončíme.

    1. 24. června 2016 - 19:04
    2. Roman Marel

    3. Ne, nemyslím ji ironicky.Když to shrnu, tak se mi některé fotografie opravdu líbí. Ale některým vážně nerozumím. Zkrátka v tom nic nevidím. To však neznamená, že jsou špatné. Každému se také nelíbí vážná hudba a přeci se j nedá označit na základě toho za špatnou. Nechtěl jsem Vás urazit. Pokud se tak stalo, tak prosím omluvte mne.
      Můžete mi tedy napsat, jak roznat ,,běžnou" a uměleckou fotografi? V čem jsou hlavní rozdíly. Já tomu opravdu nerozumím a byl bych rád, kdybych to dokázal rozlišovat. Děkuji.

    1. 25. června 2016 - 02:57
    2. Martin Mojžíš

    3. Neurazil, spíše lehce otrávil, když jsem si nad vaším prvním příspěvkem říkal "Ach jo, proč se ti lidé aspoň na chvilku nezastaví, ať už nad fotografiemi, nebo pak při psaní."
      K fotografiím. Víte, mně už od začátku přijde, že na to jdete příliš technicky, rozumem. Spočítat, změřit, zvážit, získat výsledek. Kdepak. Umění je otázkou duše, srdce, citu. To jsou pojmy pro rozum nepochopitelné. Rozum má být jen nástrojem, který pracuje podle jejich pokynů. Na to, aby cokoli řídil a rozhodoval, je příliš omezený. A když se podíváte, v jakém stavu je současná lidská společnost, uvidíte, kam vede nadvláda a bezduché podřízení se hmotnému mozku.
      Proto jsem vám hned v první větě napsal: "Škoda, že jste stránky prohlédl jen povrchně a nenechal fotografie hovořit ke svému srdci." V tom máte klíč k poznání pravého umění. Vypněte rozum, nechte jej v mlčet a zadívejte se na fotografii, obraz či sochu. Ponořte se do sebe, do svého nitra, do toho klidu a ticha, které tam naleznete. Nepřemýšlejte, nehodnoťte, nesrovnávejte. To je hlava, ta sem nepatří. Je ticho ... A pokud před vámi ono dílo náhle začne ožívat, uvidíte další obrazy, možná uslyšíte i hudbu (a při poslechu hudby uvidíte obrazy), ale především budete cosi CÍTIT unitř, ve vašem nitru se bude něco odehrávat (a nemusí to být vždy příjemné), pak stojíte před uměleckým dílem. Pokud však ucítíte jen prázdnotu, chlad a nebo vůbec nic, pak jde o pouhý výplod mozku, neprocítěné fantazie.
      Smyslem uměleckého díla je přinést vnímavému diváku či posluchači citové, niterné prožití. Nicméně i fotografie ryze dokumentární či technické mohou být procítěné a hodnotné, byť jejich vnitřní poselství není zdaleka tak intenzivní. Vše záleží na vnitřním rozpoložení tvůrce, zda se dokázal při tvorbě ponořit do sebe, nebo jen těkal na povrchu rozumem. –
      Snad jsem vše trochu objasnil, ono to není snadné a zde v návštěvní knize se nechci příliš rozepisovat, aby neztratila přehlednost. Možná vám to tedy aspoň takto bude trochu nápomocno.

    1. 25. června 2016 - 23:04Odpovědět
    2. Roman Marel

    3. Děkuji za vysvětlení. Ano, vysvětlil jste to velmi dobře. Znám velmi mnoho teorie o focení, ale když se zaměřuji jen čistě na kompozici, tak mi uniká to podstatné. To jak vlastní snímek hovoří k srdci. Opravdu, když se člověk soustředí tak jak zde popisujete, tak se mu otevřou dveře do jiné dimenze.
      Ať se Vám daří v další činnosti, která je jak to nyní vnímám jistě dosti obohacující.

  4. Jméno
    E-mail
    WWW


      Odpovědět
      Kolik je sedm a sedm? Zavřít pole Odpovědět

  1. 15. června 2016 - 10:44
  2. Petra
  3. www.fotimespolu.pise.cz

  4. Úchvatné fotky. Člověk by ani nevěřil, jak jednoduché věci a náměty mohou být skvěle zpracovány. Klobouk dolů, pocitově za 1*

    1. 15. června 2016 - 14:37Odpovědět
    2. Martin Mojžíš

    3. Petro, děkuji! Pochopila jste podstatu, není mnoho takových. Ve zdánlivě obyčejných věcech lze nalézt netušené děje a souvislosti.

  1. 15. června 2016 - 10:35Odpovědět
  2. Petra
  3. http://fotimespolu.pise.cz/

  4. Úchvatné fotky. Člověk by ani nevěřil, jak jednoduché věci a náměty mohou být skvěle zpracovány. Klobouk dolů, pocitově za 1*