Martin Mojžíš / atelier umělecké fotografie a grafiky.

NIKON VERSUS CANON ...

... NA ZAČÁTKU ROKU 2017.

Článek je poměrně stručný. Co nejméně čísel (ta jsou všude, tak proč je opakovat), především praktické zkušenosti a hlavně to, o čem se zase tolik nemluví.

Canon_5dsr

FOTOAPARÁTY S VYSOKÝM ROZLIŠENÍM – CANON, PENTAX, NIKON A SONY.
Canon EOS 5DSR má oproti Nikonu výhodu většího rozlišení 50 Mpix, vynikajícího režimu živého náhledu a přesných barev včetně vyvážení bílé přímo z fotoaparátu. Nabídka objektivů je obrovská (vzestup jejich cen ovšem také), výhodou do budoucna je i větší průměr bajonetu, o čemž bude ještě řeč níže. Nevýhodou je příliš vysoká cena (přibližně 95 000,- Kč), AA filtr pouze v protifázi (pokud tam vůbec nějaký je, viz ►článek o 5DIII) a stále (byť již méně) občasné pruhy a šum v polostínech a stínech při nízkých citlivostech. O Canonu 5DSR si můžete více přečíst ►zde a ►zde.

Nikon D810

Nikon D810 má sice nižší rozlišení 36 Mpix, v praxi si toho ale téměř nevšimnete. Fotografie obsahují až neuvěřitelné množství podrobností a jejich zvětšení na velkém monitoru připomíná pohled silným dalekohledem, tolik netušeného ve snímcích objevíte. Základní citlivost ISO (bez rozšíření, které snižuje dynamiku) je 64, fotografie mají velký dynamický rozsah a ve srovnání s Canonem také méně strmý průběh světel (a také nižší kontrast a detailkontrast), což vede k nadýchnutým, projasněným tónům. I u Nikonu si z objektivů téměř nelze nevybrat, byť i jejich ceny stoupají rychleji, než optická kvalita. Nevýhodu celé řady D8xx, alespoň pro mě, je nutnost občas sahat i do primárních barev a také velmi precizně vyvažovat bílou při zpracování raw, hodnoty z fotoaparátu jsou někdy poměrně posunuté. Nicméně když se úpravy podaří, jsou fotografie opravdu nádherné. Další nevýhodou je stále poněkud kostrbatý režim živého náhledu a samozřejmě zbytečně dominantní ovládací prvky pro natáčení filmů. Cena je přibližně 72 000,- Kč.

Velkou nevýhodou obou zrcadlovek jsou pevné, nevýklopné zadní monitory. Oba výrobci shodně tvrdí, že je to kvůli odolnosti, tento argument však považuji za výmluvu, která má jen zastřít skutečnost, že zde obě firmy jednoduše zaspaly. Na druhou stranu – pohled do optických hledáčků Nikonu i Canonu je, obzvlášť se světelným objektivem, opravdovým zážitkem. A jak říká pomocný učitel ve hře Dobytí Severního pólu: "Klidně. To se neochodí." Na rozdíl od zrcátka a závěrky při živém náhledu.

Pentax K-1

K fotoaparátům s vysokým rozlišením patří od nedávna i nový Pentax K-1. Má stejný 36 Mpix snímač Sony jako Nikony D8xx, řadu zajímavých funkcí např. pro astronomickou fotografii, a vůbec se jedná o velmi pozoruhodný přístroj. Na rozdíl od Canonu (u Nikonu to lze) můžete používat i objektivy určené pouze pro snímače velikosti APS-C. Pentax K-1 koupíte přibližně za 52 000,- Kč.

Sony A7R II

Mezi fotoaparáty Sony jsou nejzajímavější modely s 42 Mpix snímačem bez AA filtru a s obrácenou konstrukcí, tzv. BSI (Back Side Illumination, mikročočky a křemíková vrstva jsou vepředu, až za nimi drátky a další součástky), která má pomoci (a zřejmě úspěšně) snížení šumu. Dle mých zkušeností se fotografie svou kvalitou vyrovnají snímkům z 5DSR nebo D810, barvami, bílou i detailkontrastem jsou někde mezi oběma značkami, což je velmi zajímavé a sympatické. Žádné artefakty RAW, o kterých se zmiňuje řada recenzí, jsem ve fotografiích neobjevil, a to ani při velmi detailním doostřování.*) Výhodou kompaktních fotoaparátů bez zrcátka je umístění snímače blízko zadního optického členu objektivu a tím, kromě vyšší kvality fotografií (paprsky světla cestou ke snímači procházejí menší vrstvou vzduchu) i možnost použít (s adaptéry) objektivy jiných výrobců. Výhody většího snímače jsou známé, byť rozdíl v kvalitě obrazu mezi APS-C a 35 mm je dnes již podstatně menší, než se v mnoha recenzích píše. Sony však samo sebe dostalo do zajímavé pasti – jejich bajonet E je totiž poměrně malého průměru a větší bajonet A na tom není o moc lépe. Přesněji řečeno: Nikon, Pentax a Fujifilm X mají stejný průměr 44 mm. Sony E 46.1 mm, A 49.7 mm. Největší je Canon EF s 54 mm. Jenže kompaktní fotoaparát bez zrcátka a se snímačem o velikosti filmového políčka se rozhodlo vyrábět pouze Sony (když už ty snímače máme, Tondo, vzadu na dvorku se toho válí ...). A zde je onen kámen úrazu. Snímač zrcadlovky je od zadního členu objektivu podstatně dále a menší průměr bajonetu proto nijak nevadí. Jenže pokud nemáme zrcátko a posuneme tedy snímač dopředu, je u širokoúhlých objektivů nutné provést paprsky světla poměrně malým zadním členem a pak je zase ihned rozšířit na znatelně větší plochu (obrazový kruh), než je snímač APS-C. A to je právě problém, který vedení Sony označuje eufemicky za "náročnou inženýrskou výzvu", já bych spíše řekl "uspěchaný začátek". Tato okolnost údajně také zpomaluje vývoj nových objektivů FE (bajonet E, 35 mm snímač) s krátkou ohniskovou vzdáleností.

Sony A7R II

Nyní se možná ptáte, proč se článek jmenuje Nikon versus Canon, když zde tak obsáhle povídám o Sony? Protože snímače této značky naleznete v každém Nikonu nebo Pentaxu a kdyby se Sony rozhodlo své dodávky těchto součástek omezit nebo úplně zastavit, přivedlo by to obě firmy do značných, ne-li zcela zásadních problémů. Canonu se to ovšem netýká.

Sony A7R II

Druhým důvodem je příznivé zjištění, že fotoaparáty Sony jsou schopny vytvářet stejně kvalitní fotografie jako přístroje značek ve fotografickém oboru známějších (a pro mě i oblíbenějších). Ve spojení s optikou Zeiss jde o zajímavou možnost pro ty, kteří si mohou dovolit větší investici do techniky. Ceny přístrojů i objektivů Sony (mám nyní na mysli 42 Mpix modely a adekvátní objektivy) lze totiž rovněž označit za přehnané (fotoaparát A7RII přibližně 100 000,- Kč).

Pojďme se ale nyní věnovat fotoaparátům v cenách do 20 000 korun.

Nikon D5300
Nikon D5300

U Nikonu bych rád zmínil sice již starší, ale nyní za poměrně výhodnou cenu (12 000,- Kč) prodávaný D5300. Fotoaparát je osazen APS-C snímačem Sony s 24 Mpix bez AA filtru. Hustota obrazových bodů odpovídá přibližně 57 Mpix na 35 mm snímači. Uvědomte si to prosím, až budete kupovat objektivy – nejlépe s jedním ohniskem a co nejkvalitnější. Oproti 35 mm snímačům je třeba počítat s mírně vyšším šumem, na druhou stranu D5300 má na rozdíl od řady D3xxx již 14-bitový AD převod, na barvách a nadýchaných světlech je to velmi znát, rovněž dynamika je tradičně vynikající. Pozor, komprese RAW je ztrátová a tak nelze tento fotoaparát pro vážnou práci doporučit. Zde dobře poslouží např. D7100, zde je RAW sice také komprimován, ovšem bezztrátově. Ale zpět k D5300. Zadní monitor je výklopný a otočný, má velké rozlišení a pohled na něj je opravdu příjemný. Nevýhodou tohoto fotoaparátu jsou, kromě zmíněné ztrátové komprese, opět mírně nepřesné barvy i vyvážení bílé, dále jaksi žádná kontrola hloubky ostrosti (chybí tlačítko i možnost jakémukoli jinému tlačítku tuto funkci přiřadit). A opět živý náhled, v jehož nešikovnosti se Nikon již opravdu překonal: Nastavíte clonu 16, zapnete živý náhled, obraz je tmavý, šumí. Otevřete clonu na 5.6, obraz je pořád tmavý a pořád šumí, clona je totiž stále zavřena na hodnotu 16, jen expoziční parametry se přepočítaly. Pravda, pokud živý náhled vypnete a zapnete, nastaví se clona na 5.6 a obraz proto šumí méně a rozjasní se. Pak zacloníte a ... nic! Jen hodnoty se opět přepočítají. Možností je živý náhled stále vypínat a zapínat, ovšem cena nové závěrky je poněkud vysoká ve srovnání s náklady výrobce na jedno tlačítko, resp. volitelnou funkci. Kdo tohle vymyslel...

Canon 760D

U Canonu je podobným modelem 760D. 24 Mpix snímač Canon, pravděpodobně bez AA filtru, i když to výrobce neuvádí. 14-bitový AD převod je u Canonu téměř standard, právě tak jako kvalitní režim živého náhledu. Na rozdíl od D5300 nemám s fotografiemi osobní zkušenost, lze ale předpokládat, že nic zásadního se nezměnilo – oproti Nikonu mírně více šumu, trochu menší dynamika, vyšší kontrast a detailkontrast, přesnější barvy i vyvážení bílé. Cena fotoaparátu je přibližně 17 000,- Kč.

Canon versus Nikon v roce 2017? Jak dávno přede mnou řekl William Shakespeare: Jak se vám líbí ...

Martin Mojžíš
Fotografie: © Canon, Nikon, Pentax a Sony.
V Praze, 12. ledna 2017


*) 21. ledna 2017 | Zajímal jsem se, jak to bylo s těmi artefakty. Když se začaly fotoaparáty A7 prodávat, jejich RAWy byly poměrně silně a ztrátově komprimované (11 + 7 bitů). Tato komprese způsobovala artefakty a posterizaci, navíc ji nebylo možné vypnout! Po vlně kritiky Sony tuto podivnou cestu snad již opustilo a v dnešních fotoaparátech byste měli najít (aspoň dle technických informací na stránkách výrobce) běžný 14-bitový (měl by jít zvolit nekomprimovaný nebo komprimovaný, aspoň u A7R II, A7S II a A7 II, dle tabulky kompatibility s Capture One Pro 10). Podrobné informace naleznete na odborných stránkách, např. ►Raw Digger (v angličtině). Stejně bych doporučoval před koupí některého z fotoaparátů Sony nechat si vystavit od výrobce oficiální prohlášení ke konkrétnímu kusu (dle sériového čísla), zda a jak je RAW komprimovaný a koupit pouze v případě, že bude 14-bitový nekomprimovaný nebo nejvýše bezztrátově komprimovaný. U Nikonu i Canonu tyto starosti odpadají, jen pozor na Canon EOS M-5, který sice běžně používá 14-bitový RAW, ale v režimu sériového snímání jeho kvalitu sám od sebe a bez možnosti zrušení sníží na 12-bitový. Pozor také na Sony A7RII, ta se rovněž v některých situacích přepne ze 14 do 12-bitového RAW (např. v režimu Bulb nebo opět při sériovém snímání). Ostatní modely A7 jsem nezkoumal, rovněž doporučuji ověřit. Asi nejlépe to má uděláno Nikon u profesionálních fotoaparátů, kde si např. u D810 můžete vybrat RAW 14 nebo 12-bitový nekomprimovaný, bezztrátově nebo ztrátově komprimovaný.