CANON EOS 5DSR.

PRVNÍ ZKUŠENOSTI.

4. října 2015.
Canon EOS 5DSR mě brzy přesvědčil o svých schopnostech. Ovšem stále je co zlepšovat.

Začnu tím hlavním, tj. pruhy a barevné skvrny při nízkých citlivostech. Jsou tu pořád?

JSOU.
Ale méně. Na rozdíl od 5D III, kde byly tyto nepěknosti často vidět i při pouhém prohlížení snímků na zadním monitoru, u 5DSR je uvidíte jen tehdy, pokud budete projasňovat "utopené" stíny. Tedy například u fotografií, kde dynamický rozsah fotografované scény přesahuje dynamický rozah snímače a pro správnou expozici světel je nutné obětovat kresbu ve stínech. Anebo u Low-Key fotografií, zde může být problém při pozdější snaze o místní prosvětlení stínů a je třeba s tím počítat při expozici.

Ve všech případech se objeví pruhy i barevné skvrny, ale celkově je jich méně než u 5D III a jsou méně výrazné. Je důležité napsat, že u snímků fotografovaných při vyšších citlivostech ISO (což ovšem zrovna není doménou tohoto fotoaparátu) se pruhy i skvrny prakticky neobjevují, jen zvýrazněný šum.

Závěrem k tomuto – Canonu se podařilo vyrobit lepší snímač s dvojnásobným rozlišením, což je jistě chvályhodné. Architektura je zřejmě velmi podobná 5D III, ale bylo vylepšeno zpracování obrazu. Mohu říci, že pruhy a skvrny se objevují přibližně o 50 – 70% méně, než u 5D III. A to už lze přijmout, zvláště, když mám stejně rád hluboké, syté stíny.



A navíc – to hlavní je, až na výše zmíněný nedostatek, nad očekávání dobré:

OBRAZOVÁ KVALITA.
Co se týče kvality obrazu, je Canon EOS 5DSR opravdovým krokem vpřed. Samozřejmě pomáhá i velké rozlišení, kdy již prakticky nejsou patrné známé nešvary Bayerovy masky.

Barvy jsou i bez kalibrace, jen s přednastavením Adobe Standard v Adobe Lightroom 6.1 čisté, přesné a zářivé. Pomalu usínající louky odcházejícího léta mají přesně ty tlumené, pastelové barvy, jaké by míchal na své paletě malíř – krajinář. Syté barvy jsou oproti tomu skutečně syté, nekompromisní, čisté a přesné.

Podrobnosti a kresba při použití kvalitních objektivů odpovídají obrovskému rozlišení, vše je umocněno vynikajícím detailkontrastem, který většinou ani není třeba zvyšovat. Fotografie jsou nesmírně prostorové a v pravém slova smyslu středoformátové. Samozřejmě, 16-bitový převodník by vše posunul ještě dále, ale ten si Japonci zatím schovávají pro příští modely.

Vyvážení bílé je velmi přesné, málokdy se splete a pokud ano, většinou jen málo.

Dynamický rozsah je menší než u Nikonů, jmenovitě D3x, o D800 a D810 nemluvě. Je třeba s tím počítat a používat důsledně skládání expozic nebo přechodové filtry. Těším se, se systémem LEE Filters se pracuje opravdu velmi příjemně.

Difrakce je mnohdy zveličovaným strašákem u snímačů s vysokým rozlišením a není třeba se jí bát. Je samozřejmě rozdíl, zda Vám jde o laboratorní výsledky nebo o fotografie, které se budou tisknout ve velkých formátech. V laboratorních podmínkách bude viditelná difrakce již kolem f/5.6 – 7.1. Ale při skutečném fotografování můžete, dle uvážení a kvality objektivu, používat i f/14 – 16. Při přímém srovnání je samozřejmě snížení kresby a ostrosti patrné, ale nejde o nic dramatického. Pokud toto srovnání mít nebudeme, kvalita fotografie nás nijak neurazí. Navíc, pomocí dekonvolučního ostření v RAW a fraktálovým doostřováním tiskového souboru lze snížení ostrosti vcelku úspěšně opravit.



Tolik tedy ke kvalitě fotografií. Ve srovnání s 5D III nedošlo k příliš výrazným změnám v konstrukci těla nebo ovládání, ale něco se přece změnilo. Vybírám, co mě nejvíce zaujalo.

Možnost nastavení času B.
Je to vlastně maličkost, ale pokud má paměť sahá, je Canon EOS 5DSR prvním digitálním fotoaparátem (společně s 5DS, pro úplnost), který tuto možnost má přímo v těle. Přitom stačilo tak málo, jen přidat položku v nabídce. Levé kolečko nastavíme na B a v nabídce pak délku expozičního času, od 1 vteřiny do 59 hodin, 59 minut a 59 vteřin. Fotoaparát si poslední expoziční čas pamatuje.

Výztuha uložení stativové matice.
U 5D III jsem si všiml malých prohlubní v okolí matice na stativ ve spodní části těla fotoaparátu. Slouží k zapuštění hlav šroubků, které upevňují kovovou výztuhu, jež byla přidána pro zvýšení pevnosti při fotografování se stativem. Váha těla mi nepřijde vyšší, než u 5D III a opravdu – dle údajů výrobce váží tělo 5D III včetně baterie 950 g, kdežto 5DSR jen 930 g. Vložená výztuha je tedy velmi lehká. Kde se ještě ušetřilo na váze, těžko říci.



ZÁVĚREM.
Takto zatím jen ve stručnosti, pravděpodobně se k 5DSR ještě v některých článcích vrátím. Nový Canon samozřejmě nemá nijak nahradit mou stávající techniku Nikon, pouze ji doplnit a rozšířit mé možnosti.

Canon EOS 5DSR mohu, s přihlédnutím k výše popsanému problému s pruhy a šumem, doporučit pro uměleckou tvorbu i nejnáročnější profesionální práci. Samozřejmě je třeba počítat s tím, že stíny jsou při nízkých citlivostech "zavřené" a jejich případné projasnění je nutno provést při fotografování pomocí expoziční řady, nikoli v Lightroomu nebo Capture One. Barvy, jejich zářivá čistota a přesnost se vyrovná střednímu formátu, samozřejmě s přihlédnutím k pouze 14-bitovému převodníku. Množství a kresba detailů je rovněž srovnatelná se stěnami podobného rozlišení. I proto se Canon 5DSR stal součástí mé techniky, neboť za cenu jednoho středoformátového objektivu získáváme prakticky stejnou obrazovou kvalitu, jako u stále zbytečně drahých digitálních stěn.

© Martin Mojžíš, 2015.
Fotografie: © Martin Mojžíš.

►Na začátek článku.
►Přehled všech článků.
►Úvodní stránka.
►Mapa stránek.