NIKON VERSUS CANON.

SLOVO ZÁVĚREM.

22. ledna 2015.
Letos koncem srpna tomu budou čtyři roky, kdy jsem napsal svůj první článek ►Nikon versus Canon. Vzbudil velký rozruch. Příznivci Nikonu jej zveřejňovali a odkazovali na něj, majitelé Canonů mě nejrůznějším způsobem očerňovali a haněli. Jak už to tak bývá, ti, jejichž názor by mě nejvíce zajímal, mlčeli, neboť je jaksi v povaze niternějších, nepovrchních lidí nevrhat se bezhlavě do sporů a hlasitě nekřičet kolem sebe své názory. Obzvlášť, když jde o věci technické.

Z dnešního pohledu na odvěký spor Canon vs. Nikon se objektivní závěr nyní jeví být, jako obvykle, kdesi uprostřed. Problém při hodnocení fotografií představovaly dříve především programy, které jsme tenkrát měli k dispozici. Adobe Lightroom 1 a 2 nebyly příliš kvalitní a slabinou byl mj. i přenos detailů. Od verze 3 se RAW převodník velmi zlepšil a s ním i kvalita fotografií. Otevřel jsem nedávno soubory RAW vytvořené fotoaprátem Canon EOS 5D Mark II, které vznikly na konci léta 2011 a upravil je v Lightroomu 5.7. Výsledek shrnu pro názornost v bodech:

• Kresba podrobností je mnohem lepší a z dnešního pohledu bych AA filtr hodnotil jako běžný.
• Barvy jsou většinou v pořádku, jen někdy mají tendenci k příliš velké, nepřirozené saturaci.
• Dynamický rozsah 5DII se i nyní zdá poměrně malý. Ze stínů lze získat podstatně méně než u Nikonu. Právě tak při zvyšování expozice podexponovaných snímků dostaneme u Nikonu kvalitnější výsledek. Toto je ale samozřejmě otázkou snímače a AD převodu + dalšího zpracování ve fotoaparátu, nikoli vyvolávacího programu, byť i ten může do jisté míry kvalitním algoritmem pomoci.

Nyní možná mnozí posměvači pozdvihnou hlavu a budou křičet: "Já to už tenkrát říkal!" Nechť ji zase sklopí a zůstanou zpět. Měl jsem možnost vidět snímky v plném rozlišení některých těchto kritiků a bylo na první pohled jasné, že jejich představa prokreslených detailů je daleko vzdálená od mojí. Mám na fotografie velmi vysoké nároky (především obsahově, ale neméně technicky) a ze současných fotoaparátů mě zaujal nejvíce asi Pentax 645Z s 50 Mpx snímačem Sony. Stejný naleznete i v Hasselbladu a PhaseOne, jedná se o první CMOS v digitálních stěnách. Jenže když zákazníkům nabízím, že jim místo 24 Mpx souborů z D3x vytvořím ještě kvalitnější z 36 Mpx D800, křičí hrůzou a nechtějí, prý už tak jsou snímky příliš veliké. Navíc mi stejně asi neodpustí, že jsem jim odmítl předávat hotové fotografie v JPG jako mí předchůdci, ale trvám na obrovském, 48-bitovém TIFFu v ProPhoto RGB.

Nespokojen s výsledky Lightroomu 1 a 2 jsem pracoval i s Capture One. Zpracování bylo o poznání kvalitnější, především detailkontrast překvapoval svou čistotou a brilancí. Také barevné podání fotografií bylo možno lépe přiblížit mé představě. Capture One mi ale nevyhovoval svým ovládáním – ve srovnání s intuitivním Lightroomem mi přišlo vždy poněkud nešikovné a těžkopádné. Současné verze C1 neznám, třeba se to zlepšilo.

Z dnešního pohledu tedy srovnání Canon versus Nikon vychází poměrně vyrovnané a při rozhodování bude hlavním kritériem především to, zda se objekty na vašich fotografiích pohybují, či ne.

Nikon používá v profesionálních modelech 36 Mpx snímače Sony, které nabízejí vynikající dynamický rozsah a samozřejmě rozlišení, poměrné nová D810 i zcela bez rozmazávajícího AA filtru. Nabídka zrcadlovek je impozantní – v tuto chvíli napočítáme na stránce ►Nikonu celkem 23 modely! Jako u všech fotoaparátů, i u D800 a D810 je třeba občas jemně upravovat barvy, někdy se objeví nádech nebo malý posun v zelené nebo červené, zatímco ostatní tóny zůstávají správné. Tedy běžná situace, kterou spraví úprava profilů fotoaparátu. Možnosti snímačů jsou, zdá se, dosud nevídané. Spolu s velkým dynamickým rozsahem budete většinou spíše ořezávat černé, než projasňovat stíny. Nicméně ani s levnějšími D7100 a D610 chybu neuděláte.

Na druhé straně nelze opomenout zhoršující se ergonomii, kdy jsou fotografické ovládací prvky odsouvány na méně vhodná místa, nebo dokonce zcela vytlačovány zbytečnými a módními čudlíky, určenými potenciálním kameramanům.

Canon je stále konzervativní, co se týče rozlišení, byť sílí pověsti o zrcadlovce s rozlišením 46 – 52 Mpx. 5DIII v současnosti nabízí dobré rozlišení pro většinu fotografických žánrů, pokud potřebujeme vyšší, můžeme si u statických témat pomoci tvorbou skládaných snímků, čímž také velmi (až překvapivě, byť zcela logicky) zvýšíme výstupní kvalitu (používám skládání poměrně často, ono 22/24 Mpx není prakticky žádný rozdíl). Problémem Canonu je stále malý dynamický rozsah (i zde skládání pomůže, ale je už náročnější, především při výskytu pohyblivých objektů v záběru je mnohdy lepší použít neutrální přechodové filtry) a menší barevná hloubka. Naopak výhodou je pro fotografy ptáků a zvířat skvělé automatické zaostřování, které spolu s profesionálními objektivy bude těžko hledat mezi zrcadlovkami konkurenci. Nikony zaostřují velmi rychle, ale jen u Canonu bleskový pohyb ostření občas ani nepostřehnete. Pro mě to není důležité, ale kdo fotografuje ptáky a jiné energické živočichy, ulehčí mu to jistě cestu k ostrým snímkům. Nespornou výhodou pro fotografy krajin a zátiší, tedy mého zaměření, je vynikající režim živého náhledu (Live View). Nikon zde již mnohé opravil, ale stále je co dohánět. Samozřejmě opět záleží, co vám osobně vyhovuje, protože třeba nikdo z mých kamarádů živý náhled prakticky nepoužívá. Závěrem bych ještě rád zmínil dva dobré a přitom relativně levné fotoaparáty této firmy – již neprodávanou 600D a nenápadnou 6D. Oba stojí za vyzkoušení.

Stále chybí čistě krajinářská a ateliérová FX (FF) zrcadlovka se 16-ti bitovým AD převodníkem, kde by daní za kvalitu obrazu bylo pouze snížení rychlosti sériového snímání – zřejmě žádnému z fotografů zmíněných žánrů by to nevadilo.

Z koho bych, slovy Miloše Kopeckého, s chutí udělal nezaměstnaného, jsou pracovníci obou firem odpovědní za výstupní kvalitu nových modelů. Stříkající olej na snímač D600, pronikající světlo do D750 a 5DIII – opravdu by bylo dobré si již uvědomit, že nejde o výrobu módních barevných telefonků a je třeba svou práci dělat důkladně. Neboť je zcela jasné, že kdyby se věnovalo jen trochu více pozornosti zkoušení prototypů, nic z výše uvedeného by se nemohlo stát. –

Tedy – Canon nebo Nikon? Pokud toužíte fotografovat ptáky, zvířata a jiné neposednosti, volte spíše Canon. Pokud jste klidnými tvůrci krajin a zátiší, máte na výběr Nikon s větším rozlišením snímačů a dynamickým rozsahem, nebo Canon se skvělým režimem živého náhledu. Nicméně vlastníte-li objektivy a příslušenství jedné nebo druhé značky, zůstaňte u ní, neboť zrcadlovky jsou dnes nesmírně univerzální a podstatně častěji vás budou omezovat vlastní (ne)schopnosti, než technika. Právě tak, pokud je vám jedna firma něčím bližší než ta druhá, prakticky neuděláte chybu. Zajímavou, a vzhledem k finanční i znalostní náročnosti především zahraničními profesionály často využívanou alternativou, je vlastnictví techniky obou značek. Přijde-li Canon nebo Nikon s něčím zásadním, prostě si to koupíte a nemusíte nejprve přemýšlet o prodeji stávající techniky. A uvažujte také o tom, že Nikon a Canon mají možná společného mnohem více, než se, vzhledem k přísným obchodním tajemstvím, obecně ví a připouští. Pokud se budete na výběr fotografické techniky dívat i z tohoto pohledu, mnohé vám bude najednou jasnější.

Přeji Vám Dobré Světlo na cestách za krásou fotografie.

© Martin Mojžíš, 2015.
Fotografie: © Nikon Press International, © Canon Inc. Press.

►Na začátek článku.
►Přehled všech článků.
►Úvodní stránka.
►Mapa stránek.