MARTIN MOJŽÍŠ.

O AUTOROVI.

Mé oči poprvé spatřily světlo tohoto světa v jarním sobotním odpoledni, 7. dubna roku 1973.

V tomto roce se v tehdejším Československu otevírá unikátní vysílač a hotel Ještěd na vrcholu stejnojmenné hory. Československá pošta poprvé zavádí poštovní směrovací čísla a v Praze je podepsána Smlouva o vzájemných vztazích mezi ČSSR a NSR, která, mimo jiné, prohlašuje Mnichovskou dohodu z roku 1938 za neplatnou.

Na islandském ostrově Heimaey vybuchuje sopka Eldfell, v New Yorku se otevírá Světové obchodní centrum a anglická královna Alžběta II. zahajuje provoz opery v Sydney. NASA vypouští do vesmíru sondu Pioneer 11 a družicovou stanici Skylab. Z hvězdárny v Hamburku je poprvé pozorována kometa 1973 XII, později nazvaná po svém objeviteli, českém astronomovi Luboši Kohoutkovi.

Unikátní architektonické dílo, smysluplný systém, tečka za neblahou minulostí, dramatická přírodní událost, rozvoj obchodu a umění, zásadní pokroky ve výzkumu vesmíru. Více či méně všechny tyto události předznamenaly a ovlivnily celý můj život.

RODINA A DĚTSTVÍ.

Můj otec Miroslav (1941 – 2012) byl zpěvák klasické hudby, účinkoval v Pražském mužském sboru FOK, Sboru Československého rozhlasu, později v Národním divadle a Státní opeře Praha. Vystupovali v mnoha zemích, např. v západním Německu, Rakousku, Francii, Itálii, Holandsku, Izraeli, ... Koncerty i divadelní představení byly mnohokrát vysílány na českých i zahraničních televizních kanálech. Otec také zároveň promítal v pražském kině Svornost v Dejvické ulici. Moje matka Jaroslava (*1945) je knihovnice. Pracovala v Městské knihovně v Dejvicích, občas také v Břevnově nebo na Petřinách. V roce 1981 se narodil můj bratr Petr. Jeho největší vášní byl motorismus, box a bojová umění. Tragicky zahynul v roce 2019 ve věku 38 let.

Pokusy o odložení do školky jsem rezolutně odmítnul. Základní školu jsem neměl rád, většinu učiva jsem stejně už uměl nebo jsem si je sám z vlastních zdrojů osvojil mnohem lépe a rychleji, než prostřednictvím socialistických učitelek. Od 1. do 4. ročníku jsem měl na vysvědčeních pouze jedničky a ve škole se poměrně intenzivně nudil. Třída sestávala většinou z dost podivných individuí a neměl jsem nejmenší zájem s nimi trávit více času, než bylo nezbytně nutné. Měl jsem spíše starší kamarády a společně jsme podnikali spoustu věcí, od dobrodružných průzkumných výprav až po nejrůznější lumpárny.

KTERÉ ZÁŽITKY Z DĚTSTVÍ MĚ NEJVÍCE OVLIVNILY?

PRAŽSKÉ LETIŠTĚ RUZYNĚ.
Tenkrát tam byly ještě pohodlné vyhlídkové terasy bez skleněných stěn a také stánky s občerstvením a vynikajícími párky. Dopravní letadla tehdy ještě řvala jako letní bouře a vůni spáleného kerosinu nad plochou střídaly v hale drahé cigarety a čerstvě mletá káva. Dobře vypadající, pěkně oblečení lidé s vážnými výrazy přilétali a odlétali, posedávali v kavárnách a restauracích a poslouchali příjemně tlumená, nesmírně charakteristická oznámení v nejrůznějších jazycích, která sděloval sympaticky podbarvený ženský hlas.

KINO SVORNOST.
Znal jsem kompletně celé kino, od promítací kabiny po transformovnu, prostory za promítacím plátnem s obrovskými reprosoustavami až třeba po kancelář vedoucího. Dvě velké německé promítačky filmů Pentacon mě již tehdy fascinovaly, právě tak (opět německá) promítačka středoformátových reklamních diapozitivů. V Pentaconech byly zdrojem světla xenonové výbojky (nalezneme je také např. v atelierových zábleskových generátorech), v promítačce diapozitivů bylo před promítáním nutno nastavením přesné vzdálenosti elektrod vytvořit elektrický oblouk, jehož intenzivní záři známe např. z jiskřícího sběrače elektrických kolejových vozidel.

LEGO.
Geniální dánská stavebnice, jíž jsem byl zásoben (nejen) na tehdejší poměry v nebývalém množství, mi umožnila zhmotnit většinu svých myšlenek a snů.

VLASTNÍ POŘADY.
Kvalitní japonský kotoučový magnetofon Crown s mikrofonem na stojánku mi umožnil natočit řadu vlastních pořadů. Byly mi čtyři roky a nesmírně mě to bavilo. Vlastně mi chyběla jen televizní kamera, kdybychom ji měli, postavil jsem si kompletní studio.

PRAŽSKÝ HRAD, OŘECHOVKA A STŘEŠOVICE.
Kamarádka malířka Pavlína mi nedávno vyprávěla, jak jí jako malé holčičce děda na sídlišti Prosek ukazoval Škody a Moskviče. Mně máma ukazovala Mercedesy a BMW. Před velvyslanectvími jich byla spousta, krásně čistých a lesklých, poslední modely. Na Hradě stály zase nádherné zahraniční autobusy, vkusně a výrazně barevné, nejčastěji s německým ...Reisen. Úžasné byly patrové Neoplany.

NADZVUKOVÉ LETADLO CONCORDE.
Nejkrásnější a nejrychlejší dopravní letadlo na světě (Mach 2.04 = 2180 kilometrů za hodinu v cestovní výšce až 18 kilometrů, tedy dvakrát rychlejší než zvuk). Na stěně jsem měl velký plakát startujícího Concordu se sklopenou přídí, v pohledu zepředu ve vířícím vroucím vzduchu. Darovala mi jej tehdy British Airways.

VLAKY ZA OKNY.
Z oken dejvického bytu jsou krásně vidět pravidelné vlaky, stoupající po trati od nádraží Dejvice směrem do Kladna. Motoráčky, Bardotky, Brejlovci, Kocouři, Hektoři, občas i parní lokomotiva ...

ČETBA.
Potřeboval jsem vědět, co je napsáno v knihách a časopisech, táta vozil ze zahraničí nádherné katalogy ... ve čtyřech letech jsem se tedy sám naučil číst.

KRESLENÉ SERIÁLY.
Nezapomenutelný Čtyřlístek, později také kreslené příběhy v Ábíčku (Abc mladých techniků a přírodovědců), občas se našlo něco zajímavého i v Ohníčku nebo Sedmičce. Sám jsem vytvořil několik sešitů kreslených příběhů profesora Dugana, které jsem maloval od 5. do 8. třídy ve škole pod lavicí (některé proto také zabavily účy a až do konce školního roku odmítaly vrátit, začal jsem proto vždy nové díly do nového sešitu).

RUDOLFINUM, NÁRODNÍ DIVADLO, KONCERTNÍ SÍNĚ, KOSTELY.
Občas jsem jel s tátou na zkoušku nebo koncert. Znal jsem zákulisí, jeviště, technické části, kůry u varhan v kostelích apod.

VLASTNÍ FOTOGRAFICKÝ ATELIER.

Již v dětství jsem občas zkoušel fotografovat, cílevědoměji jsem s tím začal přibližně v roce 1988. Rodiče mě systematicky zrazovali od jakékoli umělecké profese, přáli si, abych se stal lékařem, učitelem nebo inženýrem. Po úspěšně absolvované maturitě v Gymnáziu Nad Alejí na Petřinách jsem ale věděl, že mám všech škol právě tak dost. Střídavě jsem měnil zaměstnání a zároveň zkoušel různá podnikání. Při tom jsem stále více fotografoval, z honorářů jsem si postupně pořizoval profesionální techniku. Bylo mi čím dál více jasné, že právě zastavení životních okamžiků a jejich uchování je to pravé, čemu bych se v budoucnu chtěl věnovat. V roce 2005 jsem se proto rozhodl založit vlastní fotografický atelier. S tím mi velmi pomohl můj kamarád ►Jan Pischnoth. A tak, na jaře roku 2006, otevírám v Praze 6 na Hanspaulce svůj Atelier fotografie.

FOTOGRAFICKÁ TECHNIKA.

Fujifilm GFX 100 II a objektivy Fujinon GF. Špičkový středoformátový fotoaparát s velkým obrazovým snímačem. 100 nebo 400 Mpx, 48-bitový RAW. Dle mnohých (a mé zkušenosti to jen potvrzují) z hlediska kombinace kvality fotografií, objektivů, ovládání a ceny nejlepší fotoaparát na světě.

VZNIK A VÝVOJ JEDNOTLIVÝCH GALERIÍ FOTOGRAFIÍ.

Tehdy, v mrazivých měsících na přelomu let 2005 a 2006, se zrodily také první fotografie mé volné tvorby. Nejprve kolekce ►Hledání 2006, poté ►Vítejte v mém domě, znázorňující pomíjivost pozemského bytí a obecně omezenost materialismu. Na ►Hledání 2006 volně navazuje ►Hledání 2009. Po nich následovaly dva zatím nejrozsáhlejší soubory – ►Jiné krajiny a ►Deníky. Z touhy připomenout si atmosféru původního ►Hledání 2006 vzniká v roce 2017 kolekce ►Hledání 2017. V roce 2024 byly otevřeny dvě další galerie, ►Světla noci a ►Zátiší. Obě úzce souvisí s počátkem používání špičkové středoformátové fotografické techniky Fujifilm GFX. ►Světla noci jsou kolekcí nočních fotografií osvětlených, zářících míst a objektů, kde lze uplatnit až hodinové expoziční časy. ►Zátiší vznikají ze vzrůstající touhy fotografovat v klidu a soukromí mého atelieru, přičemž mohu vše obsahově, kompozičně, světelně i expozičně dovést k dokonalosti a zároveň tak plně využít obrovský potenciál středoformátové techniky.

ČASOVÁ OSA OTEVŘENÍ JEDNOTLIVÝCH GALERIÍ.

2006 – ►Hledání 2006.
2009 – ►Vítejte v mém domě.
2009 – ►Hledání 2009.
2010 – ►Jiné krajiny.
2010 – ►Deníky.
2012 – ►Deníky – Příběh letadla.
2012 – ►Deníky světla a stínu.
2017 – ►Hledání 2017.
2024 – ►Světla noci.
2024 – ►Zátiší.

ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE.

Ze svých fotografických cest a na téma fotografování a fotografická technika jsem dosud napsal a publikoval téměř 150 článků. Naleznete je ►zde.

TIŠTĚNÉ PUBLIKACE.

TROJICE. Autorská fotografická monografie o třech nejvýznamnějších mělnických památkách. První vydání v roce 2020. ►Více.
MĚLNÍK 2019. Autorský nástěnný kalendář.
PRAŽSKÁ ZÁKOUTÍ 2014. Autorský nástěnný kalendář.

ENCYKLOPEDIE WHO IS WHO.

ZÁKAZNÍCI A SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY.

Pouze některé firmy, podle abecedy. Mými nejčastějšími zákazníky jsou však soukromé osoby – milovníci umění a sběratelé.

3A Adidas Affinity Media All Services Alqush Hotel Alter Amigo Hotel Astra Lighting Avydon Babylon Restaurant Base Diming Batavan Bonaparte Caravan Point Creative Manufacture Czech Tourism Diana Company Emirates Airline Galén Golden and Silver Goldtime Helma 365 Hotel Bára Hrochostroj (Enteria) Immedia Inbar Diamonds Indické restaurace Masala Incheba Izozek K4 Architects & Engineers Katja Design – Kateřina Šimo KMD Plus Kores Labdent Mako Butterfly Medicop Europe Město Mělník Městské muzeum a knihovna Čáslav Mitsubishi Motors Peal Purohome Quadral Rádio Impuls Sanoma Magazines Scanquilt Sennheiser Smart Hero Sos dekorace SPT Telecom Studio Šperk Time Out a další ...

1x Elle Expres Radio GFX Artist Grand Princ Harmonie High & Style Hospodářské noviny Květy Marianne Metro Mělník Mělnický deník Mladá Fronta Dnes Perfect Woman Prague Out Rádio Impuls Stereo & Video Story Stránky pro muže Stránky pro ženy Svatební katalog Yellow Žena a další ...

© Martin Mojžíš, 2025.
Fotografie se symbolem MM a obálky publikací: © Martin Mojžíš.
Ostatní fotografie a obrazy: © British Airways, © Fujifilm.

►Na začátek stránky.
►Úvodní stránka.
►Mapa stránek.